Therapy Systems - český výrobce zdravotnických prostředků
LÉČEBNÁ PRAXE
VLIV OZONU, AKTIVNÍHO KYSLÍKU NA LIDSKÝ ORGANISMUS
Zdravý lidský organismus představuje správnou činnost celého komplexu buněčných systémů. Správná činnost těchto buněčných systémů je závislá na správné činnosti jednotlivých buněk. Je známo, že buňky našeho organismu jsou poškozovány stresem, znečistěným prostředím, výživou, nemocemi a mnoha dalšími faktory. U poškozených buněk dochází ke změně enzymových mechanismů zodpovědných za energetické systémy a ochranné mechanismy před přemírou oxidace a volnými radikály na buněčné úrovni. Nejúčinnější likvidací těchto problémů je stimulace a obnova přirozených enzymových mechanismů na buněčné úrovni. Likvidace těchto problémů náhradou přirozenými nebo syntetickými vitamíny,antioxydanty, enzymy nebo koenzymy mnohdy vedou ke zhoršení přirozeného enzymového buněčného cyklu.
Správná činnost buněk lidského organismu je založena na kyslíkovém paradoxu :
- Kyslík v různých formách je nezbytný pro zdravý život buňky. Buňka kyslík potřebuje k produkci energie pro vitální buněčné funkce.
- Kyslík v různých formách je škodlivý pro život buňky. Pokud buňka nemůže, nebo neumí kyslík efektivně zpracovat vzniká nadprodukce agresivních derivátů, které blokují a narušují přirozené enzymatické mechanismy. Dochází k buněčnému stresu, který je příčinou většiny onemocnění.
Biochemické působení na prokrvení.
Zlepšení průtokových vlastností erytrocytů. Odstraňuje se řetízkování erytrocytů – červených krvinek (RBG) a dochází k jejich rovnoměrnému rozptýlení. Ovlivněním membrán se zvyšuje jejich flexibilita a tím i zlepšení průtokových vlastností a transportu kyslíku.Pružnější krvinky se protlačí do menších cévek, mikrokapilár. Protože krvinky nekolují v krvi v hloučcích ale rozptýleně, zvětší se obrovsky jejich celková plocha a kyslíku se přenese více, zvýší se parciální tlak kyslíku ve tkáni (PO2). Nakonec i to, že jsou erytrocyty rozptýlené, znamená prevenci proti embolizacím.
Zvýšení 2,3 difosfoglycerátu (DPG) způsobí změny B-řetězců hemoglobinu a zlepšení výdeje kyslíku na periferii. Změní se vazba kyslíku na hemoglobin a kyslík se volně ukládá do tkání. Z erytrocytů je tak schopno se uvolnit do tkání více kyslíku. Tak masivních změn se nikdy nedosáhne pouze inhalací kyslíku. Částečně lze tohoto efektu dosáhnout v hyperbarické kyslíkové komoře. Při klinické demonstraci těchto účinků byl sledován arteriální (tepenný) perciální tlak kyslíku a také hladina kyseliny močové (UA), která udává míru oxidantů v krevním oběhu.
Intenzivnější přenos kyslíku ve tkáni během průchodu erytrocytů (RBC) přes kapilární cévy může být vyhodnocen poklesem venózního (žilního) parciálního tlaku kyslíku. Tento pokles představuje vyšší nasycení tkání kyslíkem.
Aktivace enzymů, které se podílejí na odbourávání nadbytečných radikálů a oxidantů. Dochází ke spuštění kaskády ochranných enzymatických procesů.
Enzymová aktivita je nejlépe patrná z glutathionového systému. Glutathionoperoxidáza - Glutathionoreduktáza - Gluthioáza. Celkové množství gluthotionu se nemění, takže se nenarušuje bilogická rovnováha systému.
Buněčná revitalizace - Energetický vliv. Upravuje oxidativní dekarboxylaci pyruvátu ve vztahu k tvorbě acetylkoenzymu A. Dekarboxylace pyruvátu představuje centrum lidské intermediální látkové výměny. Probíhá za pomoci multienzymatického komplexu 3 enzymů a 5 koenzymů, které jsou uloženy na vnější mitochondriální membráně. Mitochondrie jsou odpovědné za energetický chod buňky.
Dojde k aktivaci mitochondriálních dýchacích řetězců oxidací NADH nebo cytochromem C. Vlivem O3 se NADH oxiduje na NAD s následným oživení cytrátového cyklu. Tím se opět zlepší základ metabolismu látkové výměny.
Dochází k aktivaci oxidace glukoso-6-fosfátu a tím ke stimulaci glukózového buněčného cyklu který je nejdůležitějším zdrojem energie ve formě ATP pro aerobní buňky. Při dostatku kyslíku , tedy při aerobním režimu se metabolizuje glukóza na pyruvát a z 1 molekuly glukózy vzniká 36 molekul ATP.
Při nedostatku kyslíku nebo buněčném stresu (nedostatku volné energie) dojde k anaerobnímu metabolismu glukózy, kdy vzniká kyselina mléčná a jen 2 mol ATP z 1 molekuly glukózy, tedy 18 x méně.
Nejlépe je již energetický vliv propracován u mozkových ischémií. Nedostatek ATP v ischemickém ložisku (následek přesmyku aerobní glykolýzy na anaerobní) způsobuje depolarizaci buněčných membrán a selhání elektrického potenciálu. Podaří- li se do ložiska dostat dostatek energie zvyšuje se nabídka k tvorbě ATP. Účinek se projevuje hlavně v oblasti ischemického polostínu, kde je v tu dobu nízký, ale dosud zachovaný průtok krve. Stabilizací membrán, jejich fosfolipidů se zmenšuje riziko nekrózy tkáně. Zlepšuje se funkce NA/K pumpy a CA++ ATP dependentních kanálů. Tato teorie o ischémii nervové buňky platí obecně o všech buňkách.
Větší množství ATP (energie) umožňuje buňkám obnovit nebo zlepšit základní buněčné funkce.
Biochemické působení na imunitní systém.
Ozon působí na lymfocyty, což vede k indukci interleukinu 2, gama-interferonu a TNF. Sledováním lymfocytů T4 a T8 byl prokázán imunostimulační efekt u mnoha infekcí, včetně virových. V neposlední míře byl pozorován účinek na trombocyty zásahem do mechanismu srážlivosti i funkce prostaglandinů. Trombocyty mají funkci i při alergických zánětlivých stavech, u autoimunních chorob a při hojení ran.
Velice často se podaří vypěstovat bakterie, které přežívají nitrobuněčně. Ukazuje se, že tyto bakterie mají význam u mnoha chorob, např. arterioskleróze, ale i třeba arthroze, či některých malignitách. Tato onemocnění významně vyčerpávají imunitní systém. Ozon jako plyn, který má vliv na bakterie, viry a plísně proniká do buněk zcela bez problémů. Má proto velký význam u nitrobuněčných infekcí. Imunitní a centrální nervový systém mají mnoho společného. Používají řadu stejných receptorů a mediátorů. Společná je i jedna z jejich základních charakteristik. Oba systémy po narození teprve dozrávají a vyvíjejí se pod vlivem impulsů, které dostávají z vnějšího i z vnitřního prostředí. Oba se celý živost učí a jejich paměť je základním faktorem regulace jejich činnosti. Když není dostatek správných podnětů, systém nefunguje.
Výsledky roční klinické studie 120 pacientů se zhoršenou imunitou po absolvování ozonové terapie.
Biochemické působení na viry, bakterie a plísně.
Baktericidní působení spočívá v rozrušení struktury obalů kapsidů peroxidací fosfolipidů a lipoproteinů. Pak teprve dochází k vazbě na DNA nebo RNA. Rozdíl v působení na vyšší organismy spočívá v tom, že ozon je při stoupající dávce dříve toxický pro infekční zárodky než pro člověka. V některých případech se mechanismus vlivu ozonu vysvětluje také poškozením polypetidových řetězců a proteinů obalu. Toto může vést k poruše adhezívní schopnosti viru, přičemž se rozlomí DNA na dva díly a tím se výrazně ovlivní replikační schopnost viru.Tento efekt je tak významný, že existují již práce prokazující vliv ozonu i na viry HIV. Pochopení baktericidního efektu dokresluje i proces při fagocytose.Všechny granulocyty obsahují histamin a enzym peroxidasu. Chronická infekce vzniká tehdy, nemohou-li leukocyty tvořit dostatek peroxidů, aby mohly zabíjet bakterie a viry. Ozonizací dodané peroxidy působí synergicky s týmiž, vzniklými intracelulárně. Fagocytosa a odstraňování pohlceného materiálu v bílých krvinkách je proces, který vyžaduje energii. Proces, který je spjat s výraznou stimulací leukocytární respirace a metabolismu glukosy. I do těchto procesů ozon příznivě vstupuje. Některé práce ukazují, že buňky které jsou napadány viry, vytváří radikály kyslíku, aby tyto viry ze svého těla vyhostily. Zdá se , že viry jsou zneškodněny radikály kyslíku a bakterie peroxidem vodíku, který vzniká ve fagocytárních vakuolách.
OZON V LÉČEBNÉ PRAXI
Působení ozonu na lidský organizmus vychází z účinků, které jsou dostatečně známy laboratorními studiemi a ověřeny klinickými zkouškami.
- Podpora prokrvení všech tkání včetně CNS > ischémie centrální i periferní.
- Baktericidní, fungicidní a virucidní > chronické infekce včetně intacelulárních a HIV.
- Imunorestaurační efekt > autoimunitní poruchy, alergie a pod.
- Energetický efekt > stavy vyčerpání psychické i fyzické.
- Regenerační > urychlené hojení ran, zlomenin a pod.
- Protinádorový > je prokázán vzestup tumor nekrotisujícího faktoru
- Aktivuje imunitní odpověď a látkovou výměnu buňky > zvýšení imunitní nedostatečnosti
- Aktivuje erytrocyty > zlepšení průtokových vlastností a transportu kyslíku ve tkáni
- Aktivuje enzymatické antioxidanty a radikálové zametače > zpomalení stárnutí, likvidace zánětů
Kontraindikace
Ozonoterapii není vhodné aplikovat při :
- akutních orgánových krváceních pro možné zhoršení krvácení
- chronické relapsing pancreatitis
- poruchách funkce štítné žlázy
- hypotenzi
- akutní intoxikaci alkoholem
- akutním infarktu myokardu
- graviditě
- akutních horečnatých a septických stavech
- sklonech ke křečím
- hypoglykémii
- hypokalcinemii
- alergii na ozon
U diabetiků, zvláště na vyšších dávkách insulinu se doporučuje sledovat glykémii, dochází ke snižování hladiny cukru v krvi. U lidí dlouhodobě heparinizovaných pokud nemají krvácivé projevy je vhodné používat nižší dávkování. U onkologických pacientů je pak vhodné absolvovat tuto terapii před, nebo po ozáření nebo chemoterapii.
Při užití ozonoterapie nedochází podle literatury k interakcím s jinými léčebnými postupy. Přesto je vhodné hodnotit možnou interakci kyslíku (ozonu) s léčivy z hlediska toxicity. K možnému zvýšení toxicity O2 (O3) může vést inzulín, thyreoidální hormony, adrenalin, noradrenalin, acetazolamid, aspirin, apargauat. Nebezpečná je horečka, fyzická práce, deficience vitamínů. Toxicitu snižují antioxidanty, enzymatické i neenzymatické (SOD, kataláza, vitaminy E C A). Kyslík snižuje účinek adrenalinu, digitalisu, lidocainu, reserpinu, hypnotik, sedativ, etylalkoholu a tetrachloru. Kyslík zvyšuje účinek betablokátorů, antiarytmik, antianginózních léků, antiastmatik, aminophylinu, inzulinu.
Kombinace s jinými terapiemi.
Léčbu lze s výhodou kombinovat také s magnetoterapií či laseroterapií. Při odběru krve pro velkou autohemoterapii je možné její ozáření laserem. Osvědčuje se podávání vitaminů , základních antioxidant a Koenzymu Q 10.
Koncentrace ozonu.
K terapii používáme směs čistého O2 a O3 v poměru 0,1 - 5% O3 na 99.9 - 95% O2 . Využívá se velké rozpustnosti ozonu v tekutinách. Pro určení koncentrace používáme poměr mikro gram (µg) ozonu v mililitru (ml) směsi O2 a O3 .
Použijeme li např. 100 ml směsi o koncentraci 40 µg/ml je celková dávka ozonu dodaného do organizmu 4000 µg = 4 mg . Maximální doporučená dávka na jednu aplikaci je do 10000 µg = 10 mg .
Terapeutická oblast koncentrace ozonu se pohybuje od 2 do 80µg/ml. Nižší hodnoty používáme pro imunologický efekt , vyšší u infekcí. Vyšší koncentrace do 80µg/ml se dají použít jen k vnějšímu použití, např. k proplachu píštele či hnisající rány.
| µg/ml | ||||
| 100 | povrchové aplikace infekční rány aktivní kolitida | |||
| antisklerotické | 90 | |||
| 70 | immunosuprestivní | |||
| fungicitní | 60 | povrchové aplikace limit systémové aplikace | ||
| 50 | virucidní | |||
| baktericidní | 40 | systemové aplikace oběhové problémy imunologické problémy aktivace RBC metabolismu revitalizace aktivace antioxidantů a radikálových zametačů rány, popáleniny | ||
| 35 | proti akne | |||
| immunostimulační | 30 | |||
| 25 | antiinflomatozní | |||
| proti bolestivý | 20 | |||
| 15 | antiflogisticidní | |||
| štěpení tuků | 10 | |||
| 5 | antieritematosní | |||
| anticelulitní | 2 |
ZPŮSOBY APLIKACE OZONU.
Invazivní techniky.
VAH - Velká autohemoterapie
Nejčastěji používaný způsob. Do speciálních odběrových lahví aplikujeme 2500 mj. Heparinu tj. 0,5 ml a odebereme 100 ml venosní krve. Venosní krev v láhvi nasytíme směsí O2 + O3 . Takto nasycenou krev reinfundujeme zpět pacientovi.
MAH - Malá autohemoterapie
Odebereme 10 ml venosní krve do speciální stříkačky. Krev nasytíme směsí O2 + O3 Takto ošetřenou krev aplikujeme intramuskulárně.
i.ven.r. - Intravenosní aplikace fyziologického roztoku nebo roztoku 5% glukózy nasyceného směsí O2 + O3 .
i.m. - Intramuskulárně
Až l0 ml směsi O2 + O3 do svalu.
su.ku. - Subkutánně nebo intrakutánně formou malého množství jako pupeny.
i.arku. - Intraartikulárně
2 - l0 ml směsi O2 + O3 dle velikosti kloubů.
pa.ve. - Paravertebralně
2 - l0 ml směsi O2 + O3 dle postižení.
in.dis. - Intradiskálně
dle metodiky
Akupunktura
0,1 – 0,5 ml do akupunktůrních bodů
Neinvazivní techniky.
re.i. (va.i.) – Rektálně (vaginálně)
100-1000 ml směsi O2 + O3 insuflací přes rektální rourku. Dále je možno provést insuflaci do vagíny, či uretry v přiměřeném množství.
oz.vo. – Perorálně - pití nebo kloktání ozonované vody
mokré krytí
vak (oz-ol) - Transdermálně
Přes sáčky naplněné směsí O2 + O3 aplikované na končetiny. Obklady s vodou nasycenou ozonem. Oplachy vodou nasycenou ozonem. Vtíráním ozonem syceného olivového oleje.
Výplach plynem nebo vodou nasycenou ozonem. Píštelí, abscesů a chobotů otevřených ran nebo drénů včetně drénů intraperitoneálně zavedených. Kdykoliv dle možností ordinace a pacienta.
Navigace
Akce a aktuality
- Neplátce DPH. (10.1.2023)
Od 1. 1. 2023 nejsme plátci DPH. [ celá zpráva ] - Změna adresy firmy ! (1.1.2016)
Nová adresa [ celá zpráva ] - KNIHOVNA 2013 (21.2.2014)
pro uživatele TAO 80 [ celá zpráva ]
... a další právě probíhající akce si prohlédněte v sekci [ akce a aktuality ]